O knize: 2000 / Nechám na čtenáři, aby si udělal závěr, co to je, holandská verze lehkého křižníku. Možná si mnoho lidí spojuje název „koloniální křižník“ s něčím exotickým, jako je rekreační jachta vyzbrojená harpunami nebo nanejvýš hlídková loď s malorážným dělostřelectvem. Ve skutečnosti koloniální křižníky Nizozemska nebyly o moc horší než jejich třídní protějšky z flotil předních námořních mocností. V průběhu práce jsem však nejednou slyšel, že Nizozemci údajně měli „nebojové lodě“, které se nijak neprojevovaly. Dovolím si namítnout proti těmto nezpochybnitelným „autoritám“, které s malátnou touhou připomínají bitevní loď Bismarck, potopenou hned v prvním bojovém tažení a trčící jako strašák po celou válku v norských skerries Tirpitz, že je možné se dohodnout do celá sovětská povrchová flotila, která neměla jedinou bojovou, je uznána jako „nebojová“ na úrovni nad nepřátelskými torpédoborci a plní téměř výhradně úkoly palebné podpory jednotek a dopravní a zásobovací funkce. Mimochodem, už mě unavuje množství publikované literatury o německé technice (nejen námořní), která znovu a znovu poskytuje opakovaně přežvýkané, strávené a „zahozené“ informace. Smilujte se, pánové-germanofilové, Němci už byli „vycucaní“ až po knoflíky na uniformách, ale nebyli jediní, kdo měl tanky, lodě a letadla!